Czech Embassy Bern

Veřejnoprávní psychothriller Tak ať jsou ty poplatky za televizi a rozhlas dobrovolné. Komu není rady, tomu není pomoci. Nakonec to dělá ve společnosti jen zlou krev. Převážná část debaty o veřejnoprávních médiích postrádá ratio, je to souboj prázdných hesel, která jsou jen substitucí za jiné problémy. O fungování a zákonném rámci veřejnoprávních médií má povědomí jen hrstka lidí oproti těm, kteří z toho dělají nástroj politického boje. Žijeme ve svobodné společnosti s plnou svobodou slova, kde existuje bezpočet velkých i malých médií nejrůznějšího politického a ideologického zaměření, a Česká televize a Český rozhlas jsou jen její součástí. Zbavme se toho anachronismu poplatků. Za rozhlas se začalo platit v roce 1923 s nástupem analogového vysílání, platbu za televizi zavedli komunisti v roce 1955. Navíc se poplatky musí povinně platit jen za dvě ze tří veřejnoprávních médií – vedle televize a rozhlasu je veřejnoprávní institucí i zpravodajská agentura ČTK, která se musí uživit sama, přitom její servis je základem většiny zpravodajských médií a slouží i státním a veřejným institucím. Když to zvládne ČTK, jež zásadním způsobem nastavuje zpravodajskou agendu, měly by to zvládnout televize i rozhlas. Dobrovolnou platbou se jednou provždy vyřeší otázka, zda ta či ona vláda ovlivňuje státem zřízená média. Významná část veřejnosti za ČT a ČRo platit nechce a jiná, soudě podle ohlasu zhmotněného demonstracemi nejen v Praze, tuto ochotu deklaruje a platit by evidentně chtěla. Může se to zdát jako zjednodušený pohled, ale jaký jiný mohou pochopit lidé, kteří se sejdou na Staroměstském náměstí a aplaudují slovům předáků Milionu chvilek? Ti demonstraci proti změně financování veřejnoprávních médií uvedou argumentačním gulášem, který zahustí slovy o gestapu a brutalitě moci, zamontují do něj i sovětskou okupaci z roku 1968 a reakcí je aplaus zaplněného náměstí. S takovou rétorikou nelze polemizovat, natož diskutovat, a nejinak se chovají i lídři opozice, kteří evidentně nepravdivě mluví o zestátnění veřejnoprávních médií. Na druhou stranu náboje pro tak ostrou palbu dodala i vládní většina, která projednání zákona o změně financování v prvním čtení prosadila náhle, bez kompromisů a v časných ranních hodinách. Zákon tím schválen nebyl, ale i neangažovaným, nijak nezaujatým pozorovatelům zabliká, že tady něco smrdí. Pro část veřejnosti jsou Česká televize a rozhlas svatým grálem, fetišem, protesty by vyvolalo jakékoli projednávání ve sněmovně, ale tímto se tomu dodal nádech spiknutí či převratu. To, že tento způsob projednávání zákonů použila i nynější opozice, když byla u vlády, oponenti v tak emocionálně citlivé záležitosti, jakou jsou změny financování veřejnoprávních médií, nikdy nepřijmou. Dostali tak jasný důvod, aby si mysleli, že se na ně chystá levota. Přitom až dosud bylo vše transparentní: vládní většina tento krok jasně deklarovala už ve svém programovém prohlášení. Než předložila zákonnou úpravu, dopustila se zmatků a chaosu, ale nakonec nový zákon sepsala a financování pojala jako mandatorní výdaj, tedy zákonem jasně stanovenou sumu tak, aby se neschvalovala každý rok a byla jen zvyšována o inflační doložku. Babišova vláda neměla vůbec žádnou odvahu upravit status veřejnoprávních médií, navrhnout jejich novou definici, která je po tak zásadních technologických a společenských změnách tolik potřebná, zcela ze svých úvah pak vynechala zmíněnou ČTK. Zmohla se jen na to, že její voliči nebudou veřejnoprávní média platit přímo, ale přes státní rozpočet. V zásadě se vlk – voliči vládní koalice – nažere a koza – ČT a ČRo – zůstane celá. Maximálně se sníží rozpočet o to, co jim přidala vláda Petra Fialy. Na fungování a řízení obou institucí, volbě jejich managementu a kontrole se nic nemění. Možná někdy projde, že by ČT a ČRo byly kontrolovány nezávislým NKÚ, ale proti tomu nemůže nikdo rozumný nic namítat. Paradoxně Česká televize a Český rozhlas získají mnohem větší jistotu, jelikož nebudou muset nahánět koncesionáře a vymáhat přes exekutory platby od neplatičů. Jenže v nové bitvě o veřejnoprávní média nejde o podstatu a ratio, je to pole vypjatých emocí a především součást politického boje. Demonstrace za ně jsou ve skutečnosti protestem proti vládě Andreje Babiše, proti Motoristům a SPD, je to výraz nesouhlasu poražených s výsledkem voleb. Přitom pro Českou televizi i rozhlas je vládní návrh výhodnější, než by byla jejich tolik potřebná celková redefinice, nebo dokonce kdyby měly být koncesionářské poplatky dobrovolné. Ostatně vedení ČT má kvalifikované odhady, že v případě dobrovolných plateb koncesionářských poplatků by jim s bídou zůstala třetina. echo24.cz/a/HTQQm/tydenik-ec… echo24.cz/a/HTQQm/tydenik-ec…