“Dušičky”
“Vzpomínky na všechny věrné zesnulé”
2. listopadu
syntéza archaických pohanských rituálů uctívání předků, křesťanské teologie očistce a středověké klášterní liturgie.
Dušičky jsou dnem modliteb za duše v očistci, které na vstup do nebe teprve čekají.
1/6
5/6
Zapálené svíčky ukazovaly duším cestu zpět k hrobu.
Pokládání chvojí, mechových věnců a chryzantém vyjadřovalo věčný život a vítězství nad smrtí, protože tyto rostliny odolávají mrazu.
Peklo se speciální pečivo, které se rozdávalo žebrákům u kostela, aby se duše modlili.
Dnešní den 1. 11. je Slavností Všech svatých.
(Dušičky jsou zítra 2. 11., napíšu)
“Slavnost všech svatých”
oslavuje ty, kteří dosáhli nebeské blaženosti, tj. vstoupili do Nebe.
Nejen slavní, ale i ti, o jejichž svatosti neví kromě Boha nikdo.
Zavedl papež Řehoř IV. r. 835.
1/4
3/4
Klíčový mezník nastal 13. 5. 609,
kdy papež Bonifác IV. proměnil bývalý pohanský chrám všech římských bohů,
Pantheon, starověký kruhový antický chrám,
na křesťanskou baziliku, zasvěcenou “Panně Marii všech svatých mučedníků”, Santa Maria ad Martyres.
Parádní čtvrtka kachny v hospodě U Karla v Uhříněvsi:
Křupavá kůrčička, dokonale měkké maso.
Štědrá porce skvěle dušeného zelí.
5 zde dělaných knedlíků, sypaných smaženou cibulkou.
Výpek.
Za chuťový zážitek chtěli Kč 226,-.
Máte také srovnatelný gastrozážitek s kačenkou?
Úžasná americká diskuze mj. i na téma spropitné.
Přečtěte až do konce,
zjistíte, co se jinde řeší.
😀
SEMAFOR🎈”69”🎈
Akronym ze slov SEdm MAlých FORem,
také se uvažovalo o Dimaforu – Divadle malých forem.
Založili Jiří Suchý a Jiří Šlitr s Ferdou Havlíkem.
První premiéra
“Člověk z půdy”
> dnes r. 1959 <
v podzemním sále
Spolkového domu Ženského klubu českého
Ve Smečkách.
1/5
4/5
Semafor doslova líhní talentů české pop-music: Walda, Pilarka, Karel Štědrý, Hegerka, Gott, Urbánková, Pavlína Filipovská … Evergreeny
Ach ta láska nebeská
Purpura
Oči sněhem zaváté
aj.
Filmový muzikál “Kdyby tisíc klarinetů”, 1964/65.
Zdeněk Podskalský
odešel navždy
dnes r. 1993
Po Fildě se věnoval mj. sociologii a psychologii, pak režii na moskevském VGIKu. V březnu 1953 se v Moskvě ocitl uprostřed hysterických davů při pohřbu Stalina. Zážitek s totalitním fanatismem utvrdil jeho alergii na dogmata.
1/5
4/5
Když mu vyčítali, že netočí vážné filmy, odpovídal:
„Když to nemůže být pravda, tak ať je to alespoň sranda.“
Při natáčení “Drahé tety a já” si vypůjčil od místních policajtů služební auto. Kaskadér ho během hodiny zničil a navíc zůstalo zapadlé ve fekální jímce.

















