David Rangl

Jak jsem v sobotu málem padl za vlast Jmenuji se Jan Hrnčíř a jsem poslanec za SPD. Je to povolání nesmírně nebezpečné, ačkoli si to většina občanů neuvědomuje. Člověk musí denně čelit nepříjemným otázkám novinářů, nečekaným hlasováním a někdy dokonce nutnosti vysvětlovat nevlastní vlastní názory. Dosud jsem se domníval, že největší nebezpečí představuje televizní debata bez centrálou připravených odpovědí. V sobotu ráno jsem poznal, jak hluboce jsem se mýlil. Právě jsme ve Sněmovně skončili hlasování. Byli jsme vyčerpaní, neboť jsme celou noc statečně hájili demokracii a někteří kolegové dokonce zůstali vzhůru. Rozhodl jsem se proto odebrat domů, kde jsem hodlal pokračovat v obraně národních zájmů vleže. Když jsem však dorazil k východu, spatřil jsem něco strašlivého. Na Malostranském náměstí stáli lidé. Ano, lidé. Zpočátku jsem tomu nevěnoval pozornost. Lidé se na náměstích vyskytují poměrně často, přestože jsem nikdy nepochopil proč, když mají doma televizi i internet. Pak jsem si ale všiml, že někteří drží transparenty. Jeden muž měl dokonce termosku, což svědčilo o přípravách na dlouhé obléhání. Nejhorší však bylo, že se ti lidé smáli. „Tohle je konec!“ vydechl kolega, když jeden demonstrant ukázal směrem ke Sněmovně prstem. „Zachovejte klid,“ pravil jsem rozhodně, přestože jsem se třásl tak, že mi z kapes vypadávaly kousky toaletního papíru, které jsem sebral v ranním rychlíku. „Jsme přece demokraticky zvolení zástupci lidu!“ „Právě proto se bojím,“ odpověděl kolega. „Oni jsou totiž ten lid.“ Tato myšlenka mě hluboce znepokojila. Věděl jsem sice, že nás lid zvolil, ale nikdy mě nenapadlo, že by se s námi chtěl také osobně setkat. Naštěstí zasáhla policie. K ochraně parlamentu byly povolány posily a některé poslance museli doprovázet těžkooděnci. Byli vybaveni přilbami, štíty a další technikou, jakou člověk obvykle vídá při potlačování nepokojů, nebo když brání ve čtvrtek před otevírací dobou Kaufland. „Nebojte se, pane poslanče,“ uklidňoval mě policista. „Dostaneme vás do bezpečí.“ „A co když se budou smát?“ „Budeme situaci monitorovat.“ „A když se budou smát ještě víc?“ „Pak budeme monitorovat intenzivněji.“ Pochopil jsem, že jsem v rukou profesionálů. Cesta k automobilu připomínala ústup Napoleonovy armády od Moskvy, s tím rozdílem, že Napoleonovi vojáci čelili mrazu a kozákům, zatímco my několika občanům s transparenty. Jeden demonstrant na mě zamával. Instinktivně jsem zalehl. „Co se děje?“ vykřikl policista. „Provokace! Ten člověk mě zdraví!“ „Možná vás jen poznal.“ „Právě toho se obávám!“ Konečně jsme dosáhli automobilu. Vklouzl jsem na zadní sedadlo a přikázal řidiči, aby okamžitě odjel. „Kam, pane poslanče?“ „Někam, kde nás mají rádi!” Řidič se zamyslel. „Tak vás odvezu před ruskou ambasádu“ Teprve tam, po přijetí od vyslance národa mi nejbratrštějšího a třech šálcích uklidňujícího čaje uvařeného z bylinek z tajgy, jsem si uvědomil plný rozsah sobotních událostí. Nechť je tento text svědectvím pro budoucí generace. (Fiktivní satirická povídka vyprávěná hrdinou poslancem SPD Janem Hrnčířem)

Masarykův první špión, Emanuel Voska 😎 pomáhal Masarykovi, pracoval pro britské i americké zpravodajce a skončil v komunistickém vězení. Neuvěřitelný životní příběh člověka, který se zasloužil o vznik našeho státu.✌️🇨🇿 medium.seznam.cz/clanek/davi…

Jak to měl Andrej na tom billboardu⁉️🤔 Jsem diplomat, ne voják… Na diplomata slušný výkon 😂

Je zajímavé, že cestu k urně s hlasovacím lístkem SPD našla jen necelá polovina nadšených virtuálních soukmenovců Tomia Okamury‼️😂 Ve volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR v říjnu 2025 získalo hnutí SPD celkem 437 611 hlasů. Čím to asi bude⁉️🤔😃

Co nějaké lithium, ale jak mám dostat ty migranty z chaty a chalupy⁉️🤔😂

Zase dražší hypotéky⁉️Bude ČNB znovu zvyšovat základní úrokové sazby⁉️🤔 Člen bankovní rady Jakub Seidler veřejně potvrdil, že se přiklání ke zvýšení základní sazby na rovných 4 %. Ještě že před loňskými volbami nikdo nesliboval něco co fakticky nemůže ovlivnit....že⁉️🤡

A dost‼️ Zase ta štvavá liberální média očerňují pana premiéra, že dost dlouho netleskal. Během poslechu projevu pana prezidenta zaslechl slova, která dosud neznal…čest, odvaha, morálka, humanita. Tak se je během toho nesmyslně dlouhého potlesku prostě rozhodl vyhledat ve slovníku. Dobré ráno….☕️😎

U Klause je zajímavé, že jde vždycky zrovna kolem, když jsou na hradě vyznamenání…ale proč pořád kouká jak by řekli ostraváci “jak p*ča z roští” to netuším 😂😂

To se nám ten @prezidentpavel v projevech zlepšil, že? 😇🇨🇿✌️ Ke smůle některých kyselejších posluchačů projevu v první řadě….

To vám bylo tak‼️👇😂

🇨🇿 108 let od vzniku Československa. Velká vítězství, těžké pády a pozoruhodná schopnost znovu se postavit na nohy. Tahle vlajka nepatří vládám ani těm, kdo se jí nejokázaleji ohánějí. Patří nám všem. Se vším, na co můžeme být hrdí, i s tím, na co bychom nejraději zapomněli. Všechno nejlepší, republiko. Ať máme i za dalších sto let důvod být na tebe hrdí. 🇨🇿✌️

📖Jakešova věštírna ze které vylezl nejen Václav Klaus, aneb tajemství Prognostického ústavu a pár řádků o této zajímavé instituci chrlící porevoluční “elity”. Čtení třeba ke kávě….dobré sváteční ráno ☕️😎🇨🇿✌️ medium.seznam.cz/clanek/davi…

Tak‼️👇😃

Proč mi tato nožičkama rychle mrskající postavička z SPD připomíná Samvěda Křepelku v dolech Morie hbitě unikajícího před skřetí hlídkou⁉️🤔😂

Uffff, ještě že Motoristé tak pečlivě hlídají Babiše…..

🏖️ Ota a pohádka o pískovišti Představ si, Oto, že si s kamarády hraješ na pískovišti. Stavíte hrady, jezdíte s bagry a děláte bábovičky. Na pískovišti je hodná paní, která hlídá, aby si všichni hráli hezky. Když někdo rozbije druhému hrad nebo mu vezme lopatičku, paní to všem řekne. A je úplně jedno, čí je to kamarád. Aby tam paní mohla každý den být, dávají všichni rodiče pár korunek do společné kasičky. Jednoho dne přijde pan Andrej a povídá: „Děti! Mám pro vás překvapení! Kasičku zrušíme! Té paní budu dávat peníze já!“ „Hurááá!“ křičí děti. Jenže, Oto, víš, odkud pan Andrej ty peníze vezme? Pořád od vašich rodičů! Jen je teď bude mít ve své kasičce. A pak se stane něco ošklivého. Na pískoviště přijde starostův synek (pokud nebude na Krymu). Rozdupe ti hrad, sebere lopatičku a ještě ti vysype kyblíček písku na hlavu. „To se nesmí!“ řekne paní, která pískoviště hlídá. Jenže pan Andrej se rozzlobí. „Jestli budeš kárat mého syna, už ti nedám žádné peníze!“ Paní zesmutní. Co když pak nebude moci na pískovišti pracovat? A tak se může stát, že příště raději nic neřekne, i když starostův syn zase někomu rozkope hrad. A víš, co je na tom nejsmutnější, Oto? Všechny děti si pořád hrají na stejném pískovišti, ale už nevědí, jestli se jich paní zastane, když bude někdo zlobit.

Mezi těmito normalizačními soudruhy je rozdíl přesně jedna bradavice…. Pokud si to uvědomíte, nepřijde Vám včerejší projev Petra Macinky v ničem zvláštní. Dobré ráno….☕️😎

Rudé právo, 31. října 1988 Článek „Kdo si plete demokracii s anarchií“ „Provokační akce se středu Prahy byla dlouhodobě připravována zahraničními antisocialistickými a emigrantskými centry a některými disidentskými skupinami.“ (Jaroslav Kojzar, Michal Podzimek a Karel Walter)