
#kraťasy, krize středního věku a rock'n'roll! Idu do masařa, bo tam maju fajnu jatru.
Praha a její východ
Joined July 2008
- Tweets24.5K
- Following574
- Followers1.1K
- Likes18.8K
Pavel Koběrský retweeted
Úplně jsem to téma zvedat nechtěl, ale protože těch nesmyslů tady je spousta, zkusíme si tu nehodu Learjetu rozebrat z hlediska navigačního. Bouřkové mraky, námraza, odmrazování, anti-ice systém letadel, vyvážení letadel..
Co můžeme a nemůžeme, co hlídáme, co dělat, když...🧵⬇️
Pavel Koběrský retweeted
V pozadí sporu o koncesionářské poplatky stojí dvě otázky: Jak zajistit, aby se dovolávání politické plurality nestalo prostředkem k oslabování institucí, které pluralitu umožňují? A jak zabránit tomu, aby se ochrana těchto institucí stala nástrojem k potlačování plurality? 1/5
Pavel Koběrský retweeted
🟡„Již nemiluju tě!“
Pat Mata, kamaráda, změnil: ušmudlal dum šulinem.
Zadara maká tam.
🔴„Tapetuju-li, měň. Žij.“
Pavel Koběrský retweeted
Punková prachovka.
1989.
Dva vyučení elektrikáři.
Karel Gott vydává své celkově asi 110. album Loď snů s krááásnými dlouhými klenutými tóny v písni Konec ptačích árií.
Pavel Dobeš si nahrál pouze s kytarou a nečekanou podporou všeuměla Martina Kratochvila (Jazz Q) svoji první velkou placku Skupinové foto.
Sekaná ostravština, epické zkratky, cigareta a zum zum tři čtyři akordy. Více netřeba.
Jaroslav Dietl by k opisu sociálnímu dramatu Jarmila potřeboval dvanáct nedělních seriálových večerů.
Dobešovi stačila pouze minuta a 55 vteřin. Františku, ty máš boty úplně jak on!
Sranda, že. Kdo by přál soudruhovi lesní pych.
Jenže Dobeš uvnitř příběhů umí schovat křehkost a stesk.
Neznám smutnější píseň o odluce a trnech železné opony, než baladu O Pilníku, Svidříku, Vénovi a Hedvice.
Nechce se vždycky jen smát anebo brečet
Nedá se vždycky všemu rozumět
Co po vodě v moři
Co po lidských řečech
V srdci to hoří
A už nehřeje..
Poslouchám ty čtyřicet let staré songy a říkám si, hrome, furt
pecky jak cyp.
Dobré věci v blbé době.
Zduř!
The End.
Pavel Koběrský retweeted
Vypadá to, že Severní Korea ukradla 6,3 miliardy dolarů z Binance. To je tak strašně moc peněz, že pokud za to něco postaví nebo koupí, tak ji vyroste HDP o 20 procent. A teda pořád bude jedna z nejchudších zemí na světě.
Pavel Koběrský retweeted
Ludek Miklosko famously denied Manchester United in 1995, but he also played out of his skin against them in April 1992. West Ham won 1-0, and four days later Leeds secured the title.
Pick of his saves? This incredible stop from Mark Hughes.
RIP Ludo. A thorn in Man Utd’s side.
Pavel Koběrský retweeted
Australian firefighter and ultrarunner PHIL GORE ran 152 hours, totaling 633 miles.
He used the Backyard format of doing 4.167 miles every hour, on the hour. A format created by Lazarus Lake, the mastermind of the Barkley Marathons and more.
Phil collapsed on his 153rd Yard.
Pavel Koběrský retweeted
Množství krávovin na metr čvereční v tomhle vlákně je výkon pozoruhodný natolik, že si to zaslouží komentář. 1/ 🧵
Pavel Koběrský retweeted
Pojďme se vrátit ještě jednou k právní úpravě zákazu mobilů ve školách, tentokrát se podíváme na paragrafové znění, které najdete zde:
psp.cz/sqw/text/orig2.sqw?id…
Podívám se tomu na zoubek trochu více, a tak to bude delší, promiňte.
***
Už začátek je slibný.
Dle ust. § 29a odst. 1:
(1) Děti v mateřské škole, přípravné třídě základní školy nebo přípravném stupni základní školy speciální, žáci v základní škole, na nižším stupni šestiletého nebo osmiletého gymnázia nebo v odpovídající části osmiletého vzdělávacího programu konzervatoře a tyto děti nebo žáci v zařízení školního stravování, školní družině nebo školním klubu nesmí při vzdělávání a s ním přímo souvisejících činnostech a při poskytování školských služeb používat mobilní telefon nebo jiné elektronické komunikační zařízení
Tedy, jak patrno, nejde o to, aby děti nerušily při výuce používáním telefonů, ale zákaz platí včetně např. školního klubu (což je dle ust. § 111 školského zákona zájmové vzdělávání - tedy dobrovolný kroužek) a ve školní družině.
"Jiné elektronické komunikační zařízení" školský zákon nedefinuje, a pokud bychom vyšli z definice ze zákona o elektronických komunikacích, pak je to i pasivní přijímač (třeba parabola či televize), podle judikatury pak třeba i traťový kabel, což nechám stranou.
Otázkou je rovněž význam pojmu používat. Používám mobilní telefon, pokud jej mám s vypnutými zvuky v aktovce, ale fyzicky se jej nedotýkám? Pokud ne, pak nepoužívám ani chytré hodinky, co mám na ruce, pokud se jich nedotýkám, nebo na ně nekoukám. Pokud ano, budou muset nově žáci ukazovat, že jej mají vypnutý?
Používám telefon v okamžiku, kdy jej sice vypnu, ale mám nastavený budík, který zapomenu vypnout, a mám moderní telefon, který, přestože je vyplý, jej spustí? Navíc ho musím manuálně deaktivovat (případně hlasem), tedy ho používám zcela jistě.
Jak rychle se jde dostat na šikmou plochu, že?
Zákaz dopadá na "vzdělávání a s ním přímo související činnosti" a "poskytování školských služeb" - tedy zřejmě i přestávky (je přestávka "přímo související činnost se vzděláváním? není?), ale podle odst. 2 písm. b) lze "vzdělávací výjimku" udělit jen "během vyučovací hodiny".
I pokud tedy bude udělena "vzdělávací výjimka" během vyučovací hodiny, a pedagog řekne "děcka, tak to doděláme", musí k okamžiku skončení vyučovací hodiny (ust. § 26 odst. 1) okamžitě odložit telefony - neexistuje nikdo, kdo by mohl v takovém okamžiku jakoukoli výjimku udělit a jde vždy o porušení zákona.
***
Neboť zákon kogentně (bez možnosti úpravy školním řádem) vymezuje výjimky v odst. 2 zákona jako "za účelem vzdělávání", pak lze zapomenout na to, že by si např. děcka ještě někdy v počítačové učebně zahrály hru na počítači nebo jen tak brouzdaly po netu, což bývá běžné a výslovně dovolené, pokud mají např. hotové zadané úkoly a mají čekat na ostatní.
Ani škola, ani pedagog, nově nebude mít možnost jim to povolit, pokud tak učiní, jde o nicotný právní úkon, a žáci stejně porušují zákon a nezbývá než doufat, že za to budou okamžitě kázeňsky postiženi a rovněž potrestán pedagog, který je k porušení zákona navedl.
***
Podle odst. 2 tamtéž se pak zákaz nevztahuje na případy, kdy "dítě nebo žák používá mobilní telefon za účelem souvisejícím se zdravotními důvody nebo speciálními vzdělávacími potřebami".
Zákon tedy nestanovuje žádnou míru intenzity této souvislosti ani to, že by musela být (v případě "zdravotních důvodů") jiná, než subjektivní ("jdu se zeptat chatgpt proč je mi nějak blbě od žaludku"). Pokud tedy žák prohlásí, že se na svoje Apple Watch dívá, protože se mu občas zdá, že má zrychlený tep, pak jen těžko tvrdit, že se na něj omezení plynoucí z odst. 1 vztahuje.
Pokud se závislostmi pracujeme jako se zdravotními problémy, je tím zdravotním důvodem i závislost na elektronických zařízeních a sociálních sítích?
Otázkou korigovanou toliko teleologií a zákazem absurdních důsledků je pak, zdali "zdravotní důvody" nejsou i toliko preventivní zdravotní monitoring chytrými hodinkami a výjimka tak v zásadě není naplněna (např. v případě chytrých hodinek s alespoň základní funkcí monitoringu životních funkcí) vždy.
Mimochodem, kdo ten "zdravotní důvod" bude posuzovat - vedoucí klubu, družinářka, nebo paňčelka Božena ročník 1955 s aprobací ruština tělocvik?
A jak to bude dělat? A kdo ponese odpovědnost za to, když ho posoudí blbě?
+ NE, ministerstvo k tomu nemůže vydat žádnou prováděcí vyhlášku, kterou by ty "zdravotní důvody" jakkoli konkretizovalo, protože zákon žádné zmocňovací ustanovení nemá a jakýkoli "výklad" ministerstva není z právního hlediska nic a nemá žádný význam.
***
Hříchem by bylo opomenout, že odst. 2 písm. a) ani odst. 3 nehovoří o tom, o koho zdravotní důvody či speciální vzdělávací potřeby (tam dejme tomu) má jít.
Brácha je zcela objektivně nemocnej a já mu píšu smsku, jak mu je? Je to zdravotní důvod? Mám dědečka v terminálním stádiu rakoviny a píšu mu, jestli je to dnes lepší? K tomuto ještě úplně na konci.
***
Sám o sobě je krásný přístup k jakýmkoli právům žáka. Není sice jasné, kdo bude onu otázku "zdravotního důvodu" posuzovat, ale je jasné, že prakticky nebude možné se proti tomu nijak ohradit - stejně tak proti povinnosti odevzdat mobilní telefon podle odst. 5.
Učitel tedy řekne "hrál sis s telefonem v hodině, odevzdej telefon", žák řekne "ne, mě je blbě a napsal jsem mámě, jestli mě vyzvedne" (nebo ani nehrál, prostě se to učiteli zdálo), a bez jakékoli možnosti obrany bude muset žák tuto povinnost splnit, včetně absence možnosti jakékoli obrany.
Půjde se tomu bránit? Podle mě snad jen zásahovou žalobou (ust. § 82 a násl. s.ř.s.) a já se nesmírně těším, až první podám.
***
U té povinnosti odložit (odst. 4) nebo odevzdat (odst. 5) jsem mimochodem zvědavý, jak si ředitelé poradí s inkorporací do školního řádu, zejména pokud se bude jednat o úschovu těchto zařízení a následné obvinění žáky, že jim ho učitel rozbil (ať už smyšlené, nebo důvodné), protože odpovědnost je tam jasná. Bude tedy učitel dokumentovat stav zařízení, které zabavuje? Jak budou školy tuto dokumentaci archivovat? Jak dlouho?
***
Nelze odhlédnout ani od formulace v odst. 5 "Školní řád nebo vnitřní řád může dětem, žákům nebo studentům stanovit povinnost na dobu omezení nebo zákazu používání mobilního telefonu odevzdat mobilní telefon, pokud dítě, žák nebo student poruší omezení nebo zákaz používání mobilního telefonu."
To znamená, že okamžikem skončení tohoto zákazu zadržuje škola zařízení nezákonně.
Předpokládám tedy, že učitel, který telefon odebral, bude k dispozici až do okamžiku, kdy bude např. žák vyzvednut ze školní družiny rodičem, aby v tom okamžiku telefon vydal, neboť pobyt ve školní družině zpravidla bezprostředně navazuje na vyučívání a doba omezení/zákazu proto trvá.
Hodně štěstí.
***
Jsem zvědav rovněž na obhajitelnost diference stanovené nikoli věkem, ale ročníkem - tedy kdy žák kvinty bude moci telefon používat, přestože je mladší, než žák kvarty, což se může úplně normálně stát (a díky odkladům nástupu stává úplně běžně).
Důvodnost úpravy je v tomto případě zjevná.
***
Jako závěrečný ohňostroj jsem si pak ponechal skutečně mimořádný normotvorný úspěch spočívající v tom, že, že výjimky dle odst. 2 (včetně té zdravotní) se vztahují výslovně jen k odst. 1, ale nikoli k povinnosti odložit (odst. 4) či odevzdat (odst. 5).
Školní řád tedy může legálně diabetikovi nařídit odložit/odevzdat telefon spárovaný s pumpou.
A když to nařizuje školní řád, opět jde o kogentní ustanovení, které, pokud tam není výslovně uvedeno jinak, není možno měnit pokynem učitele/ředitele/kohokoli, a školní řád nejde ani "jen tak adhoc změnit", je to poměrně složitý proces.
Která škola jako první opíše do školního řádu povinnost odložit "jiné elektronické komunikační zařízení" určeným způsobem, tedy např. odevzdat do boxu na začátku každé hodiny, plošně a automaticky - a žáci tak budou muset odložit nejen mobil, ale i naslouchátko, vnější procesor kochleárního implantátu, čtečku glukometru nebo inzulinovou pumpu?
Zákon totiž u této povinnosti (odst. 4) na rozdíl od výjimky pro odst. 1 uvedené v odst. 2 písm. a) žádnou výjimku ze zdravotních důvodů nevymezuje - a školu ji samozřejmě nenapadne doplnit.
***
Ne, neargumentujte tady "zdravým rozumem" - ten měl mít zákonodárce, když tento paskvil vytvořil.
Jde o závazný právní předpis, stejně jako závazný je školní řád.
Pokud školní řád správně nezakotví výjimky (resp. možnost jejich udělení) - což nezakotví, protože napsat pro školy právně smysluplný školní řád je boj někdy i teď, tak to bude skutečně fenomenální.
A mimochodem, pokud se rozhodnete na stará kolena dodělat dálkově střední, třeba takovou tu, kde je výuka jednou týdně, a škola na to při inkorporaci odst. 3 do školního řádu zapomene, pak se ten zákaz bude vztahovat i na vás a pevně doufám, že když vám zavolá děcko během výuky, budete mít vypnutý telefon, protože Vy přece zákon dodržujete, že? Bacha, vytípnout mu to a napsat mu "napiš mi co se děje" nesmíte!
Buď to vyložíme liberálně, že telefon nepoužíváte, když ho nedržíte v ruce (pak to hezky nechte děcku vyzvonit a ignorujte ho), nebo musíte mít telefon vypnutý, aby se vám děcko pro jistotu vůbec nedovolalo. Ale napsat mu rozhodně nesmíte a hovor rozhodně zvednout nesmíte, ani mimo třídu.
Nebo, jak zmíněno na začátku, nejde o zdravotní důvody dotyčného, ale i někoho jiného, a tedy doma máte nemocné děcko, a tak to zvednout můžete - ale když jede z kroužku, tak ne?
Hlína že?
#pravo #skolskyzanik #anobudelip
You have been lied to about tulips for nearly two centuries.
Charles Mackay published Extraordinary Popular Delusions in 1841, and journalists have been recycling his tale ever since: crazed Dutchmen trading mansions for flower bulbs, a whole nation losing its mind, ruin everywhere. Almost none of it survives contact with the archives. Peter Garber went through the actual price records in the 1980s and found something boring and beautiful: markets doing exactly what markets do.
Consider what a Semper Augustus actually was in 1636. A single bulb infected with a mosaic virus that painted flames of crimson across white petals. Nobody could reproduce the pattern on demand. Breeding a broken tulip took seven to twelve years, and one prized bulb yielded only a couple of offsets annually. You were not buying a flower. You were buying the breeding stock for a luxury good with genuinely inelastic supply and roaring demand from the richest merchant class in Europe. Rare hyacinths in the 1730s followed the same price arc: enormous premiums for novelty, steep decline as propagation caught up. Nobody calls that a mania. That is just how prototype pricing works.
The famous February 1637 crash? It hit a thin futures market conducted in Haarlem taverns, where traders signed contracts requiring almost no money down. When Dutch courts later converted those contracts into options settleable at roughly 3.5 percent of face value, the "catastrophic losses" evaporated. No banks failed. No depression followed. The Dutch economy sailed on toward its Golden Age peak.
Now ask where the money came from. The Bank of Amsterdam and free coinage policies had pulled a flood of precious metal into the Republic through the 1630s. Doug French traced this: swelling money balances chased assets, and tulips were the asset of the moment. People responded rationally to monetary conditions the way they always do.
The tulip myth survives because it flatters the people who tell it. Regulators, central bankers, and financial journalists need a parable proving that free individuals bidding on prices go insane without supervision. Strip away Mackay's fabrications and you find merchants pricing a scarce novelty under uncertainty, then repricing when facts changed. Speculation is how prices get discovered.





































